Historie olomouckých staveb: Sloup Nejsvětější Trojice

Sloup Nejsvětější Trojice, dnes jedna z nejnavštěvovanějších historických památek v srdci hanácké metropole je částečně dílem náhody. Stavba, která vyrostla mezi lety 1716 až 1754 totiž původně vůbec nebyla plánovaná. Vznikla totiž jako vzdání vděčnosti za konec moru, který na Moravě tvrdě udeřil mezi lety 1714 až 1716, jeden sloup už tady ale v době jejího vzniku k připomínce této události stál. Původně totiž za tímto účelem vznikl morový sloup na Dolním náměstí. Jeho staviteli Václavu Renderovi se však nezdál dostatečně reprezentující, proto v místě, kde v té době stála jedna z barokních kašen, začal vznikat další sloup, větší, okázalejší.

Do práce na sloupu se zapojili obyčejní Olomoučané i řemeslníci, začal tak být brzy chápán také jako výraz lokálního patriotismu. Vznik morových sloupů obecně je spojovaný s Tridentským koncilem a jde o jeden z výrazných rysů baroka, podobně jako u olomouckých kašen. Inspirací pro olomoucký sloup byl ten stojící na Piazza Santa Maria Maggiore v Římě, který vznikl o století dříve.

Původně se přitom s jeho stavbou vůbec nepočítalo. Jako vděk za konec morové epidemie totiž olomoucký stavitel Václav Render vytvořil morový sloup na Dolním náměstí, ten se mu ale zdál málo, proto si u městské rady prosadil nový záměr a jeho projekt vytvořil a také finančně podpořil.

Chlouba pro Olomoučany, zhouba pro zhotovitele

Podle historických pramenů je olomoucký Sloup Nejsvětější Trojice vrcholným dílem hned několika umělců a řemeslných mistrů. Velká spousta z nich se ale jeho dokončení nedožila. Prvním byl Václav Render, kterému se podařilo postavit jen první patro. Stavitel ve své poslední vůli věnoval veškerý majetek na dostavbu sloupu.

Vidět sloup dokončený se nepodařilo ani dalším třem stavitelům, kteří na Rendera navázali - Františku Thoneckovi, Janu Václavu Rokickému i Augustinu Scholtzovi. Stavbu se podařilo dokončit až Rokického synovi Janu Ignácovi. Podobně jako mistři zabývající se hrubou stavbou na tom byli i sochaři. S výzdobou začal Filip Sattler, po jeho smrti dalších 18 soch a 9 reliéfů vytvořil Ondřej Zahner. Práce na výzdobě sloupu přežil zlatník Šimon Forstner, ten ale pro změnu při práci využíval toxické sloučeniny rtuti a stavbu opouštěl s podlomeným zdravím.

Dokončení se Sloup Nejsvětější Trojice dočkal v roce 1754 a okamžitě se stal symbolem hrdosti. Jeho vysvěcení se 9. září 1754 zúčastnila i tehdejší císařovna Marie Terezie s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským.

O tom, jak důležitý byl sloup pro Olomoučany, dokládá také to, že v roce 1758, čtyři roky po dokončení, v době obléhání pruskou armádou, byl sloup zasažen několika dělovými koulemi a občané se vydali za pruským generálem s prosbou, aby vojáci na monument nestříleli. Podle historických pramenů generál James Keith jejich přání vyhověl, sloup tak byl další palby ušetřený. Po válce Olomoučané sloup opět opravili a jako připomínka na pruské obléhání slouží pozlacená dělová koule v jeho dříku.

Co a koho na sloupu můžete najít?

Dominantu sloupu tvoří pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice, které doprovází archanděl Michael na samém vrcholu sloupu a také výjev Nanebevzetí Panny Marie pod ním.

Sloup je složen ze tří pater, které obklopuje osmnáct soch svatých a čtrnáct reliéfů. Na nejvyšším patře jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše Krista. Jde o rodiče jeho matky svatou Annu a svatého Jáchyma. Je zde vyobrazený také jeho nevlastní otec svatý Josef a svatý Jan Křtitel. Spolu s nimi jsou zde také sochy svatého Vavřince a Jeronýma. Těmto dvěma světcům byla zasvěcená kaple na olomoucké radnici. Tři z reliéfů odkazují na tři křesťanské ctnosti, konkrétně Víru, Naději a Lásku.

Další patro se v duchu lokálního patriotismu věnuje moravským světcům, svatému Cyrilovi a svatému Metodějovi. Dále jsou na něm sochy svatého Blažeje, svatého Vojtěcha a svatého Jana Nepomuckého.

Na nejnižším patře může návštěvník poznat svatého Mořice, jehož kostel stojí nedaleko a také svatého Václava, kterému jsou v Olomouci zasvěcené hned dva velké duchovní chrámy. Nechybí ani rakouský patron svatý Florian a kazatel, svatý Jan Kapistránský, který byl podle dobových záznamů v Olomouci několikrát kázat. Sochu má na sloupu také svatý Antonín, který byl vlastníkem jednoho z olomouckých klášterů. Své místo si na památce našel i patron studentů svatý Alois Gonzaga. Sochy jednotlivých světců jsou prokládány reliéfy dvanácti apoštolů a také dvanácti sochami luciferů.

Výška 35 metrů dělá ze Sloupu Nejsvětější Trojice nejvyšší sousoší na území České republiky. V jeho útrobách se ukrývá kaple, která bývá otevřená při zvláštních příležitostech. Po sametové revoluci, konkrétně v roce 1995 se podařilo sloup zapsat jako národní kulturní památku. V loňském roce si pak město připomnělo dvacet let od zařazení památky mezi světové kulturní dědictví v seznamech UNESCO. A to mimo jiné květinovou výzdobou, která vyvolala jak pozitivní, tak negativní reakce.