Plány na další ročník Zemánek: Obhájit titul je těžší, než jej získat

Hned tři zlaté radosti připravily během uplynulé sezony svým fanouškům a podporovatelům volejbalistky Univerzity Palackého Olomouc. Po prvenství v Českém poháru a kvalitně obsazené Středoevropské lize MEVZA ovládly v samotném finiši skončeného soutěžního ročníku po dlouhých třiadvaceti letech i domácí extraligu. Navíc zcela suverénním způsobem, když obhájci deseti předchozích titulů v řadě Prostějovu povolily ve finálové sérii play-off jediný set. „Dá se říci, že na tento okamžik čekala dlouho a trpělivě celá jedna skvělá generace našich hráček,“ říká předseda VK UP Olomouc Jiří Zemánek.

Zlatá sezona je definitivně minulostí. Emoce ale stále ještě zůstávají přítomné, že?
Pro nás to bylo doslova finále desetiletí. Přestože už jsme jednou, před dvěma lety byli poměrně blízko, když jsme finále s Prostějovem dotáhli až do tiebreaku pátého zápasu, tak jsme věděli, že musíme být trpěliví a na svou šanci čekat. A když už ta chvíle přišla, tak ačkoliv to vypadalo, že za titulem kráčíme s velkou lehkostí a jistotou, mělo to pro nás stále obrovskou váhu a význam. Je totiž třeba si uvědomit, že celá jedna vynikající generace hráček se na tento moment dlouho připravovala a podřídila tomu vše. A to včetně trenéra a realizačního týmu. Věřili jsme společně, že ten den přijde a také přišel. Až mě mrzí, že to bylo tak rychlé a ty omamné pocity náhle vyprchaly, takže jsme si to jako by téměř neužili. Moc rád bych si to ještě zopakoval.

Co se dělo v dalších dnech? Tedy pomineme-li samozřejmě nezbytné oslavy.
Přišel samozřejmě zvýšený zájem médií a také pozvánky na řadu společenských akcí. Celý tým přijal olomoucký primátor, trenér Jirka Teplý byl oceněn volejbalovým svazem a získal i cenu města za sport. A pak tu byl náhle normální život. A s ním i vědomí, že musíme doplnit tým a nahradit stávající hvězdy novými budoucími hvězdičkami. Pro některé hráčky byl titul vyvrcholením a zároveň koncem kariéry. A tak ještě jednou musím říct, že to byl skvělý tým a moc mu za vše děkuji.

Už jste zmínil, že některé hráčky po třetím zlatu v jediné sezoně ukončily kariéru. Které odchody z kádru jsou tedy jisté a můžete už potvrdit i nějaké posily?
S vrcholovým volejbalem se rozloučily Jana Napolitano Šenková a Nikol Sokolová. Do Polska odešla Andrea Kossányiová a za svým partnerem, fotbalistou Lukášem Kalvachem zamířila do Plzně Darina Košická. Musím přiznat, že tento poslední odchod nás poněkud překvapil a narušil nám plány. Musíme se s tím však vyrovnat a už nyní pracujeme na doplnění kádru. Z Prostějova přichází bulharská blokařka Veronika Bezhandolská, na tomto postu bychom tedy měli být kompletní. Teď potřebujeme posílit útok a nahradit Kossányiovou s Košickou. Máme tipy na domácí i zahraniční hráčky a nyní si vybíráme ty nejvhodnější.

Od doplnění kádru se budou pravděpodobně odvíjet ambice týmu v nové sezoně. Je to tak?
Současný kádr dosáhl svého vrcholu, byl úspěšný na domácí i mezinárodní scéně. Myslím si, že obhajovat vydobyté pozice se nám bude velmi těžko, a to i vzhledem k vynuceným změnám. Určitě je jednodušší titul získat, než jej potom obhájit. Máme ale dostatečně zkušený hráčský i realizační tým a pokusíme se to zvládnout. Takže ano, obhajoba je náš cíl.

Se zcela opačnými starostmi se v uplynulé sezoně potýkal volejbalový Sokol Šternberk, s nímž dlouhodobě spolupracujete. Svou extraligovou příslušnost musel hájit až na poslední chvíli v baráži s vítězem první ligy. Co jste říkal na výsledky a výkony Šternberanek?
Situace Sokola ve skončeném ročníku by se dala charakterizovat dvěma krátkými slovy: takhle ne! Sezona se zkrátka nevydařila po žádné stránce. V jejím průběhu se zranilo hned šest hráček. A znovu se ukázalo, že dostupné české volejbalistky na trhu zkrátka nejsou. Tým se proto doplnil Brazilkou a dvěma Ukrajinkami, což přitom šlo proti klubové filosofii, a v baráži svůj úkol bez větších potíží zvládl. Pro další sezonu už by měl být kádr Šternberka stabilizovaný a připravený bojovat s konkurencí. Nicméně vzhledem k tomu, že v tuzemsku nedorůstají mladé talentované volejbalistky schopné zvládnout odpovídajícím způsobem extraligu, je nutné opět sáhnout do zahraničí. A troufám si tvrdit, že na tuto situaci existuje jediný recept.

Povídejte, jaký?
Možná tím řadu lidí překvapím, ale jednoznačně by pomohlo uzavření extraligové soutěže. Vzpomeňte, jak před několika lety mnozí tvrdili, že zvýšení počtu z osmi na deset účastníků bude na úkor kvality. A realita? Extraliga je naopak daleko kvalitnější, do posledních kol se bojuje o pozice nahoře i o záchranu. Má to jedinou, zato významnou nevýhodu. Strach ze sestupu vede k neúměrnému zvyšování nákladů ve snaze posílit a s tím ke spojenému stárnutí kádrů většiny týmů. Zkušené hráčky si diktují podmínky a kluby na ně přistupují i za cenu ohrožení vlastní finanční stability. Obavy z baráže jsou zkrátka příliš velké. Uzavření soutěže a zrušení sestupu by tuto situaci dost uvolnilo. A v případě zájmu z nižší soutěže by se extraliga mohla postupně doplnit až na dvanáct účastníků, což vnímám jako optimální počet. Zároveň si musíme uvědomit, že poslední, kdo naposledy postoupil mezi elitu skutečně sportovní cestou, byl před dlouhými deseti lety právě Šternberk. To o situaci na české ženské volejbalové scéně také vypovídá mnohé.