Moravské divadlo představí Dům Bernardy Alby

V domě Bernardy Alby houstne atmosféra. Pět dospělých dcer touží po životě, po svobodě, po útěku ze zlaté klece, v níž vládne přísná Bernarda. Olomoucká činohra chystá inscenaci slavného dramatu Federica Garcíi Lorcy. Ačkoliv jsou v hereckém obsazení pouze ženy, rozhodně nepůjde o inscenaci jen pro dámskou část publika. To by byla nuda a škoda, říká režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová. V hlavní roli se představí Vladimíra Včelná. Premiéra bude v pátek 24. ledna v 19 hodin.

„Lorcovo drama Dům Bernardy Alby se v historii olomouckého divadla dočkalo dosud jediné činoherní inscenace, a to v roce 1981. Usoudili jsme, že takřka po čtyřiceti letech přišel čas se k této světové klasice vrátit. Věřím, že skvělá skladba inscenačního týmu a obrovská chuť, se kterou se do této těžké látky dámská část souboru pustila, zasáhne nejedno divácké srdce,“ uvedla dramaturgyně činohry Moravského divadla Michaela Doleželová.

Olomoucké publikum zná Janku Ryšánek Schmiedtovou jako spoluautorku a režisérku úspěšné komedie Vzpoura nevěst. Dámskou hegemonii tady narušoval v jediné pánské roli Marek Pešl. Chystaná inscenace Dům Bernardy Alby si vystačí s čistě ženským obsazením, muži jsou však neustále přítomni.

„Oni totiž hrají v Lorcově dramatu hlavní roli. I když jen v myšlení žen. A pak taky lidský osud a možnost či nemožnost jej ovlivňovat, utvářet. Bernarda Alba je přesvědčená, že nic takového nesmí a nedokáže, že jí to nepřísluší a že musí zastávat tradice, byť zastaralé, aby přežila. Jenže její dcery jsou už v myšlení jinde. Více než maloměšťácká morálka, úzkostlivé dodržování tradic a drby je zajímá skutečný život. Touží po světě, po autentickém prožívání – a tím pádem i po citech a mužích,“ přiblížila režisérka. 

„Naposledy mohli vidět diváci v Olomouci režii Janky Ryšánek Schmiedtové v ryze komediální poloze. Tentokrát se mohou těšit na inscenaci, která přinese prostor i pro hlubší zamyšlení, a já doufám, že se nám povede vytvořit podobně zajímavou inscenaci, jakou je Maryša v ostravském Divadle Petra Bezruče, za kterou dostala paní režisérka Cenu divadelní kritiky,“ řekl ředitel Moravského divadla David Gerneš. 

Pod úpravou původního Lorcova textu je podepsaná Anna Saavedra, uznávaná dramatička a taktéž držitelka Ceny divadelní kritiky, jejíž hry se dočkaly uvedení v Evropě i USA.

„Dům Bernardy Alby není jen fotografickým dokumentem nebo hrou o andalůské sexualitě. Je stejně tak podobenstvím plným archetypů, živou impresí, vzpomínkou na García Lorcovo dětství na španělském venkově, sonetem o temné lásce, okamžikem věčnosti pravdivě a bolestně zachyceným,“ uvedla Saavedra. Nová inscenace se odklání od tradičního výkladu. „Lorca napsal hru o bigotní víře a o pokrytectví katolické morálky. Anna Saavedra ale tohle drama pro Moravské divadlo Olomouc adaptovala tak, aby nešlo jen o rozpohybované muzeum, ale o skutečný příběh, který může diváka zasáhnout. Protože i když se děje stovky let, stále je aktuální. Naše inscenace bude o pokrytectví – ale ne o víře. Moc mě zajímají momenty, kdy chceme chránit sebe i své blízké, a tak někdy trochu lžeme, podvádíme, neříkáme úplnou pravdu. Ze strachu, možná někdy z lenosti, z odporu k tomu něco řešit a vyřešit i za cenu toho, že nás ostatní odsoudí. Strach ale nepřekonáme tak, že o něm budeme mlčet. Myslím si, že jako ženy umíme být na sebe velmi kruté, a to chci ukázat i v inscenaci. Co mě zas a znovu šokuje, je fakt, že nejvíc drsné jsou ženy k ženám, často matky k dcerám. O tom chci, aby se hrálo, to mě trápí,“ zdůraznila režisérka.

Roli Bernardy Alby ztvární Vladimíra Včelná.

„Zpočátku jsem se bála, jestli na to budu stačit, protože mi docházelo, že na takovou roli musí mít herec takříkajíc odžito. Jako matka si uvědomuji, že jsem spoustu věcí vnímala jinak před jejich narozením a jinak je vnímám teď. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že v naší inscenaci je Alba mou vrstevnicí, která vlastně nemá mnoho odžito. Navenek působí jako diktátor, je přísná, ale když nahlédneme pod povrch, zjistíme, že jde o ženu, která se příliš brzy vdala, otěhotněla, rodila dcery. Náhle přijde o manžela a musí se postarat o dům a o dcery, s kterými cloumají hormony. Musí nastolit určitý řád, přitom se bojí změny. Možná nechce pustit své děti do světa proto, aby je nepotkal stejný osud jako jejich matku. Její křik a hněv jsou voláním o pomoc,“ popsala Včelná. 

V rolích dcer se představí Daniela Klevetová jako Adéla, Vendula Nováková jako Martirio, Jana Posníková jako Angustias, roli dcery Magdaleny alternují hostující Barbora Dobišarová a Bára Vidomská, v úloze poslední dcery Amélie pak alternují další hosté Dominika Hrazdílková a Petra Schovánková. Matku Bernardy Alby si zahraje Naděžda Chroboková-Tomicová, služebnou Poncii ztvární Ivana Plíhalová. Novou postavu pojmenovanou Žena ve smutku hraje Natálie Tichánková.

„Žena ve smutku je vlastně vypravěčem a pozorovatelem celého příběhu. S paní režisérkou jsme si tuto postavu pojmenovaly Černé svědomí nejen Bernardy Alby. Jako jediná z postav znám příběh od začátku do konce,“ prozradila Tichánková.

Původní hudbu k inscenaci složila ostravská zpěvačka, textařka a výtvarnice Vladivojna La Chia.

„Janka udělala předběžný scénář, kde by hudbu chtěla, a dodala mi texty, které chce zhudebnit. Nechtěla žádné flamenco, kastaněty a podobně. Chtěla inscenaci posunout blíže k současnosti, což jen kvituju. Takže se španělskou tématikou pracuji v náznacích a s nadhledem. Janka také chtěla hodně zapojit herečky, takže jsem měla konečně příležitost pracovat se zpívajícími herečkami. Musím říct, že jsem byla fakt překvapená, jak jsou holky šikovné. Je potěšení s nimi pracovat. Moc hezky se to tady sešlo,“ pochválila Vladivojna La Chia.

Autorem scény a kostýmů je David Janošek. Už během zkoušení stál uprostřed prázdného jeviště suchý strom, který celé scéně dominuje. Dámy se také během příprav musely naučit chodit na hodně vysokých podpatcích.

„S Jankou máme velmi vzácný vztah, ve kterém se při vytváření inscenací ve velké důvěře doplňujeme. Strom byl můj nápad, jde o symbol vyprahlosti, mrtvé krásy, stejně jako celá suchá zahrada. A pro podpatky mám slabost. Zejména ty vysoké. Když tedy Janka přišla s nápadem konkrétně rudých podpatků, s radostí jsem souhlasil. Hlavním požadavkem bylo, abychom se zaměřili na herečky, aby měly dostatečný prostor pro hereckou tvorbu, abychom vyzdvihli jejich přednosti a dali jim velký prostor pro hereckou práci, aby velkou scénu mohly zaplnit svými výkony. Jinak jsem měl stoprocentní tvůrčí svobodu a za to patří paní režisérce velký dík,“ uvedl Janošek. Pod pohybovou spoluprací je podepsaná režisérka, herečka a pedagožka Martina Krátká.