Michal Vodný o EBEL: Když se příliš mazlím s pukem, dostanu dělo

Michal Vodný přišel před sezónou do Znojma jako posila z extraligové Olomouce. Se svým novým týmem zažil zápasy Ligy mistrů, základní část EBEL a nyní i nadstavbu. S odstupem hodnotí svoje rozhodnutí zkusit jinou soutěž.

Jsme za polovinou nadstavby. Jste spokojení s aktuální pozicí v tabulce?
Rozhodně je lepší, když máme náskok několika bodů, ale stále musíme hrát naplno. Jedno zaváhání nás může stát play-off, a proto nesmíme nic podcenit. Nadstavba se hraje v tempu play-off. Na hráčích to jde vidět. Utkání jsou hodně bojovná, bojuje se o každý puk.

Orli se v některých zápasech trápí střelecky...
Je to tak. Když jsme hráli ve Fehérváru, stříleli jsme jako o závod a stejně jsme dostávali branky spíš my. Poslední zápas před reprezentační přestávkou jsme podle mě předvedli takový bojovný výkon, jakým bychom se měli prezentovat celou sezónu.

Trénujete po příchodu nového trenéra jinak než dříve?
Tréninky probíhají víceméně pořád stejně. Na led chodíme převážně kvůli udržování kondice. Občas sice trénujeme nějaké taktické věci, ale není na to příliš času. Možná teď během reprezentační pauzy. V týmu je taková bojovnější nálada, v poslední době jsme se zklidnili v koncovkách zápasů. Už tolik nekazíme třetí třetiny jako dřív, kdy jsme vedli třeba o tři branky a nakonec jsme se ještě klepali, abychom vedení udrželi. Myslím si, že jsme hodně zapracovali na vyrovnanosti výkonů a na koncentraci při zápasech.

Podle vás tedy ty špatné koncovky některých zápasů byly o psychice?
Jednoznačně. Fyzičkou to nebylo určitě, natrénováno jsme měli dostatečně. Bylo to v hlavách. Často se to opakovalo, což dokáže zamávat s kýmkoliv.

Po příchodu do Znojma jste říkal, že se snažíte studovat na vysoké škole. Platí to i nadále?
Tento rok jsem musel studium přerušit, protože jsem to nezvládal časově. V Olomouci se ukážu jednou za dva týdny, když jedu za přítelkyní, a to ještě jen na otočku. Uvidím, jestli ještě budu mít chuť se ke škole vrátit (úsměv).

V EBEL hodně cestujete, na což jste nebyl v extralize příliš zvyklý. Jak snášíte dlouhé hodiny v autobuse?
Člověk si zvykne na všechno. Když si vzpomenu na minulou sezónu v Olomouci na to, jak jsem byl kyselý, že jedeme do Karlových Varů nebo do Litvínova, což je asi čtyři hodiny cesty, tak se to nedá srovnat. Teď si řeknu, že čtyři hodiny do Linze nic není. Navíc je to jedna z nejkratších vzdáleností.

Je únor, v EBEL lize už hrajete delší dobu. Jak se vám líbí?
Liga se mi líbí, což se nedá říct o mých statistikách. První tři měsíce jsem se hledal, protože jde o ofenzivnější soutěž. Například jsem byl na puku a říkal jsem si, že mám dost času, tak jsem se rozhlížel. Najednou jsem dostal dělo a byl jsem bez puku. To se mi v extralize nestávalo. Teď už se mi hraje lépe, ale je škoda, že to není vidět na statistikách.

Hráči často říkají, že hrát v EBEL je úplně něco jiného...
Určitě. V extralize si hokejista sjede do svého pásma a čeká s pukem. Nikdo ho neatakuje. Tady se zbavím jednoho hráče a z druhé strany na mne nastoupí další hráč.

Jakub Prchal

Převzato se svolením www.hcorli.cz