Třicet let od Černobylu: Československo měnilo písek na dětských pískovištích

První signály o příchodu vzdušných kontaminovaných mas na naše území zachytili v tehdejším Československu v noci z 29. na 30. dubna 1986. První data přinesly naše jaderné elektrárny, a to na základě měření, která povinně prováděly. Hned ráno poprvé zasedla Vládní havarijní komise, a svoje zasedávní nepřerušila až do 8. května. Vážnost situace byla zřejmá, na veřejnost ale všechny informace nepronikly.

Během riskantního pokusu v Černobylu došlo té noci k přehřátí a následné explozi jednoho z reaktorů. Jádro reaktoru, bezpečnostní systémy a většina konstrukcí nesoucích jádro reaktoru byly zničeny nebo těžce poškozeny. Okolí reaktoru bylo kontaminováno aktivními úlomky jádra a kusy palivových tyčí. Naměřené dávky gamma záření byly odstrašující – v reaktoru překročily hodnotu 5 000 rentgenů za hodinu, v okolí bloku číslo 4 dosáhlo hodnot 2 000 R za hodinu. Do vzduchu se uvolnil radioaktivnímrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu na celou severní polokouli.^. Byly těžce kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska, což si podle údajů Světové zdravotnické organizace vyžádalo evakuaci a přesídlení více než 350 000 lidí. Přibližně 60 % radioaktivního spadu skončilo v Bělorusku. Nehoda zvýšila obavy o bezpečnost sovětského jaderného průmyslu, zpomalila na mnoho let jeho expanzi a zároveň nutila sovětskou vládu přehodnotit míru utajování. Nástupnické státy po rozpadu Sovětského svazu – Rusko, Ukrajina a Bělorusko dodnes nesou břímě pokračujících nákladů na dekontaminaci a léčení nemocí způsobených černobylskou havárií. Je obtížné přesně zaznamenat počet úmrtí způsobených událostmi v Černobylu – odhady se pohybují od sto až sto padesáti osob (WHO) po bezmála milion.

Sama československá vláda měla ze začátku omezený počet informací. Sovětské úřady nejprve výbuch jaderné elektrárny tajily, domnívaly se, že i takto velkou zprávu dokáží před světem zamlčet. První oficiální zjištění a upozornění na zvýšenou radioaktivitu nepřišlo tedy z východu ale ze Švédska, kdy švédská jaderná elektrárna Forsmark zaznamenala zvýšenou radioaktivitu a publikovala detailní popis radioaktivního spádu. V té době již uplynulo více než 40 hodin od katastrofy.

Kontrolovalo se mléko. Olomoucký kraj byl nejzasaženější

Na základě měření byly nejprve provedeny odhady dávek, které dostalo civilní obyvatelstvo, ale s vývojem situace bylo stále více pozornosti věnováno možnému průniku radioaktivních látek do potravin. Nejprve byla přijata preventivní opatření v krmení dojnic. Dobytek musel být podle nařízení krmen pouze suchým krmivem, což ale bylo na konci dubna realizovatelné pouze tam, kde ještě zůstaly zásoby loňského krmení. Tato doporučení šla ovšem výhradně tzv. vnitřní cestou a nikdy se neobjevila ve sdělovacích prostředcích; navíc byla ovlivněna pokyny stranických tajemníků, kteří pokyn obrátili a producentům tak přišla zpráva, že nemají používat staré krmivo. V některých mlékárnách byla mléko vylito. Sledování radionuklidů v mléce a mléčných výrobcích přitom bylo velmi podrobné, protože právě mlékem se radioaktivní látky dostávaly do potravinového řetězce. To bylo považováno za významnější, než příjem inhalací; navíc se tato oblast dala snáze regulovat. Po 15. květnu však již byla přítomnost radioaktivních látek v mléce natolik nízká, že se od preventivních opatření začalo postupně upouštět. KUlminace radioativních látek v potravinách se tak jako tak očekávala až později, a to především v mase. Současně probíhal průzkum zamoření půd. V průběhu června 1986 bylo odebráno na 800 vzorků, a je nutné říci, že dnešní Olomoucký kraj patřil k nejzasaženějším.

Přestože hodnoceno i z dnešního hlediska byla většina opatření provedena velmi správně, a i s ohledem na celkové nízké zasažení našeho území větší nebezpečí nehrozilo, informovanost obyvatelstva ze strany novin a televize byla tragicky nízká. Běžní lidé tak nemohli pochopit, proč jsou náhle omezovány vycházky těhotných, proč se mění písek na dětských pískovištích, nebo proč se neustále znovu a znovu kropí ulice. Vznikaly tak dohady a dezinterpretace. Režim si za ně mohl pro všechno to utajování sám.

Sověti se nakonec přiznali, naše vláda mlžila

Tlak západních médií dotlačil Sovětský svaz k vysvětlení situace. Dne 28. dubna v osm hodin večer, již dva dny po havárii, byla SSSR donucena vypustit strohou zprávu pro večerní zpravodajství, kterou převzala Československá televize a odvysílala ji o den později v nočních zprávách společně s Československým rozhlasem. V Rudém právu se občané o katastrofě mohli dozvědět až 30. dubna. Drobná zmínka byla publikována až na sedmé straně, která ale nikterak nevysvětlovala situaci o tom, co se v Černobylu stalo, a odvolávala se pouze na informace Rady ministrů SSSR. Mezi lidmi se šířily různé zprávy, vláda ČSSR proto uznala za vhodné následující den už na titulní straně oznámit, že nebylo zjištěno žádné zvýšení radioaktivity. „Není třeba přijímat zvláštní opatření“, hlásal podtitulek. Měření podle zprávy ukazovalo, že není ohroženo zdraví obyvatel.  Je však nutné zmínit, že zprávu vydal tehdejší premiér Lubomír Štrougal dříve, než výsledky znal.

Jelikož na přelomu dubna a května v Československu téměř nepršelo, bylo území zasaženo pouze tzv. suchým spadem, který způsobil mírné zvýšení přirozeného radiačního pozadí. Je tedy zjevné, že zpráva z 1. května o nezvýšené radioaktivitě byla opravdu pouhým výmyslem tehdejší vlády. Po vyjádření Sovětského svazu nejvyšší orgány Československa byly dostatečně informovány o situaci, která nastala, a intenzivnější měření probíhalo na několika místech v republice od prvních dnů havárie. Seriózní prohlášení občanům nebylo podáno. V Československu nebyla provedena žádná preventivní opatření, což ale i dle dnešních odborníků nebylo třeba. Ideu o banalitě případu, měly podpořit tradiční masové oslavy 1. máje a cyklistický Závod míru, který se tehdy výjimečně konal právě v Kyjevě. Uklidnit československé občany měl i televizní přenos, kde vystoupil sovětský expert Velichov s ujištěním, že černobylská havárie je pouhým bezvýznamným incidentem ve srovnání s jadernou hrozbou útočící ze západu. d té doby nastalo informační vakuum a až deset dní po nehodě promluvila ve vysílání Československého rozhlasu vrchní hygienička. Přiznala, že naměřené hodnoty jsou sice vyšší, než bývá obvyklý stav a v rozporu s první zprávou připustila, že v prvních dnech bylo zaznamenáno zvýšení radioaktivních látek.  Doktorka Zusková uvedla, že předpokládá, že lidé budou zachovávat všechny zásady osobní hygieny, včetně umývaní ovoce a zeleniny před použitím. Své vystoupení ukončila slovy: „Občané nám musí věřit“. Nicméně občané vládě nedůvěřovali a sháněli informace, kde se dalo, především v západních médiích.

Zanedlouho však Evropa a následně celý svět viděl černobylskou hrozbu všude. V prvních dnech po havárii západní média informovala o stovce mrtvých přímo z havárie, dvou tisících mrtvých ozářením a o nebezpečné radioaktivitě, která kontaminovala celou Evropu. Těchto fakt se rázem chopil komunistický režim a následně všechny články, které v souvislosti s černobylskou katastrofou publikoval, obsahovaly titulky jako „Západní hysterie“, „Protisovětská kampaň“, „Západ rozpoutal nebezpečnou psychózu“ nebo „Pomlouvačné výmysly“. Občan Československa tedy stál mezi dvěma naprosto odlišnými informacemi, nevěděl, jak se má zachovat. Není proto divu, že z této bagatelizace situace a naprosté neinformovanosti se v prvních týdnech objevilo několik případů předávkování jodovými preparáty, poruchy spánku a soustředění a další emotivní reakce občanů, jakými byly nejistota a v některých případech i neovladatelné obavy.

Martin Sekera