Vladimír Hučín: Na Stanislava Podepřela ani já nezapomenu

Když slyší jméno bývalého příslušníka SNB Stanislava Podepřela, tak se nejprve podívá na svůj zakřivený ukazováček levé ruky a vzpomene si, jak mu ho přerazil obuškem před celou předběžného zadržení, když Hučína jako odpůrce komunistického režimu v roce 1989 zajistila StB v důsledku pohotovosti k výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy v čele se SSSR.

Podepřel byl mezi policisty, pro které nedávno na krajském ředitelství policie proběhl pietní akt.
Soudruh Stanislav Podepřel byl znám svou servilitou ke Státní bezpečnosti a vždy ochotně plnil jejich rozkazy. Díky této své vlastnosti byl i po listopadu 1989 v úzkém kontaktu se členy krajní levice a v době mého působení u FBIS a později BIS byl tajným členem KSČ. To byl také důvod, proč byl předmětem operativního zájmu BIS, neboť jako policista představoval bezpečnostní riziko. A Stanislav Podepřel byl v okruhu podezřelých z organizování bombových útoků v Přerově. Je jistě ironií osudu, že v roce 1999 na následky výbuchu zahynul. Po jeho smrti byly krajně levicovými organizacemi, v čele s bývalým příslušníkem StB Ludvíkem Zifčákem, v Olomouci u budovy BIS uspořádány protestní akce s cílem obvinit mne z usmrcení Stanislava Podepřela. Já tedy na zemřelého nevzpomínám v dobrém a když u pietního aktu jsem viděl současného krajského ředitele policie olomouckého kraje plukovníka Tomáše Landsfelda, tak nemohu jinak, než varovat veřejnost před těmito osobami.

Podepřel zemřel přímo při jednom z přerovských výbuchů.
Taška z rozbuškami byla nalezena v Přerově-Předmostí na Tylově ulici u jistého Bartoníka, jehož děda byl střelmistr v lomu na Žernavé. Podepřel reagoval tak, že vzal tašku a služebním automobilem policie ji odvezl na úřadovnu. Dle mého názoru tuto tašku položil vedle stolu, v jehož spodním šuplíku byl Semtex ze skladu Lidových Milicí z Přerovských strojíren. Rozbušky v počtu asi padesáti kusů, byly částečně zkorodované a tím mohla být jejich citlivost nekontrolovatelná. Prostě explodovaly, třesk se přenesl na plastickou trhavinu a bylo to.

Semtex ze skladu Lidových milicí?
Podepřel byl již řadu let před svým koncem rozpracováván v akci „Silon” a to jako tajný člen KSČ. Tato akce byla mnou založena v roce 1992 na základě toho, že ze skladů Lidových milicí v Přerovských strojírnách zmizelo několik desítek kilogramů plastické trhaviny Semtex, dlouhé i krátké palné zbraně a tisíce kusů munice. Tato složka milicí v Přerovských strojírnách, vedená Ctiradem Marákem, se mimo jiné významně podílela na skartacích dokumentů, což probíhalo ve vojenském pásmu Libavá, kde byla umístěna vojska SSSR.Den těsně před 21.srpnem 1989 kolem druhé odpoledne, když jsem pomalu končil v práci, tak už před branami závodu Juta čekala StB a Stanislav Podepřel s ještě s dalším příslušníkem, který se mi později za své chování omluvil, a připravovali pozici k zákroku. StB byla v daném případě spíše v pozadí. Já jsem měl s takovými zadrženími StB mnohaleté zkušenosti a domníval jsem se, že před zraky desítek pracujících se StB bude choval spíše zdrženlivě.

A chovala?
Když mne Podepřel vyzval k nastoupení do vozu SNB, zamával jsem pracujícím a nahlas jsem zvolal něco v tom smyslu, že „už jim dochází dech” a tím jsem ho rozzuřil. Podepřel byl však velmi šikovný a jak jsem nasedal do služebního vozidla SNB, tak přesně vystihl okamžik, kdy jsem měl pravou nohu ještě venku a přirazil prudce dveře a tím mi způsobil zhmoždění s asi třícentimetrovou tržnou ránou na kotníku. Rána začala krvácet a noha mi otekla. Znám dobře tento estébácký fígl, ale nějak jsem se nechal unést projevy podpory okolopřihlížejících zaměstnanců.

Říkáte, že vám zlomil i prst.
Když mne dovezli na StB, kde již byla připravena cela předběžného zadržení, tak jsem se jako obvykle musel svléci donaha a udělat dřep. Při tom se musí zadržený rozkročit a rozpažit ruce. Oteklá a krvácející noha ale byla problém a já se při ztrátě rovnováhy dotkl levou rukou nově vymalované zdi před dveřmi cely. StB mi ale při odchodu z práce nedovolila jít se osprchovat - umýt, takže jsem byl ještě špinavý od grafitu ze slévárny šedé litiny. No a tak na zdi po mém dotyku zůstala šmouha, což Podepřela opět rozzuřilo. Reagoval bleskově tak, že mne udeřil obuškem a prostě mi zlomil, přerazil ukazováček na levé ruce. Nijak moc to nebolelo, ale i já se dostával do varu. Potom mne Podepřel nakopl a já dopadl na podlahu cely. Ovšem i přes bolest nohy jsem se v mžiku postavil, uchopil jsem z umyvadla hranaté mýdlo s jelenem, prudce jsem se otočil s cílem tímto mýdlem zasáhnout Podepřela. Bohužel Podepřel byl opět rychlejší a stačil přivřít dveře cely a mýdlo se na nich po mém hodu roztříštilo. Dobře si vzpomínám, že z Podepřela byl tenkrát výrazně cítit alkohol. On byl znám i jako agresivní ožrala.

Byl jste alespoň ošetřen?
Moje oteklá noha od přivření dveří služebního automobilu i za popisované vypjaté situace u vedení tehdejšího SNB Přerov vyvolala jistou pozornost, neboť krev byla i na podlaze a já se ji snažil zastavit ponožkou. Asi za půl hodiny na celu přišel lékař, doktor Michal Chromec (nyní ČSSD), který měl na starosti příslušníky SNB, tedy i StB. Lékař se na nohu podíval a vyjádřil názor, že: „Chtělo by to tak 2 stehy”. Mimo jiné prohlásil, že kdybych nepáchal trestnou činnost, tak bych tam nebyl. Asi po pěti minutách odešel a já slyšel, že za dveřmi s někým diskutuje. Po chvilce jsem naprosto zřetelně slyšel hlas tehdejšího náčelníka SNB-StB plukovníka Zely, který nahlas křičel: „Žádný převoz do nemocnice nebude!”. Po asi tak další půl hodině znovu přišel na celu doktor Chromec s tím, že ránu vydezinfikujem a dáme „motýlky”. To byly takové dvě náplasti ve tvaru motýlka, které ránu fixovaly namísto sešití. To skutečně pomohlo. No a tak jsem tam potom byl osmačtyřicet hodin. Takové zážitky mám se soudruhy Podepřel a spol.  Ale já to snášel dobře. Měl jsem přece jen letitý výcvik z ostravské vazby StB a hlavně z Minkovic. Při těchto a podobných dalších akcích jsem začal vnímat ty rozdíly mezi zadržením Ing. Tomáše Hradílka a své osoby. K Hradílkovi se soudruzi z SNB-StB chovali neobyčejně citlivě a to mi bylo už tenkrát krajně podezřelé.
Vlastimil Blaťák

K čemu došlo
 v Přerově
Počínaje únorem 1995 a konče březnem 1999 došlo v Olomouci a v Přerově k několika výbuchům. Při posledním z nich byla zdemolována policejní služebna v Přerově-Předmostí krátce poté, co policisté přinesli dovnitř rozbušky nalezené „při úklidu jednoho domu ve městě”. Výbuchem byl zabit policista Stanislav Podepřel a několik dalších policistů bylo zraněno. Vyšetřovatelé případ vyhodnotili jako selhání policistů, kteří měli přivolat pyrotechniky.
● Běžný postup ukládá, aby místo, kde jsou nálože, policisté uzavřeli a ihned poté zavolali pyrotechniky.
● Hučín, který byl z organizace útoků neprávem obviněn a posléze obvinění zbaven, dodnes dává Landsfelda a Podepřela do souvislosti s tímto případem.
● Ty výbuchy byly dělány tak, aby to připomínalo Hučínovy výbuchy na vitriny SČSP, KSČ a vůbec.
● Nadporučík Stanislav Podepřel nosil uniformu od konce šedesátých let.
● O příslušnosti Stanislava Podepřela k extrémní levici se měl v tisku vyjádřit i bývalý agent StB Ludvík Zifčák.
● Z případu V. Hučína je naprosto zřejmé, že došlo k politickému zneužití BIS!
● Spojení mezi extrémní levicí a BIS je nepochybné. Taktéž je nepochybné synchronizované následné jednání justičních orgánů.