Co dělat s hromaděním plastů v oceánech? Začít musí každý u sebe

V poslední době organizovala Městská knihovna v Prostějově řadu zajímavých přednášek a besed ve spolupráci s různými občanskými spolky. Nepřísluší mi hodnotit jednotlivé akce. Chci však vyzdvihnout jednu z nich, jejímž obsahem bylo promítání filmu PLASTIC OCEAN. Mohlo by se zdát, že to bude zdánlivě nezáživné téma týkající se hromadění plastových odpadů v moři i na souši. Byl jsem však zaskočen, jak silně negativní může být vliv plastových zbytků na život ryb, ptáků i dalších živočichů a potažmo nás lidí…

Co mě, člověka už „v letech“, příjemně překvapilo, byl zcela zaplněný přednáškový sál knihovny. A co víc, převažovali samí mladí lidé! Přišli z vlastního zájmu - nepovinně. Snad tito mladí dokáží jednat a myslet na to, že o budoucnost naší planety se musí každý z nás starat podstatně lépe než dosud. Jinak budeme plasty zcela zahlceni, pokud se tak již nevratně nestalo! Kusy i malé úlomky plastů v mořích a oceánech dosahují už takové koncentrace, že třeba ryba nebo tuleň živící se medúzami si snadno splete igelitový sáček volně plovoucí v moři a pozře jej v domnění, že jde o jeho potravu.  Hrozné na tom je, že toto znečistění je jak ve Středozemním moři, tak i v daleké Polynésii. Při kontrolním ponoru batyskafem našli výzkumníci PET lahve v hloubce až 5000 m. Záludnost těchto umělých hmot je v tom, že se nerozkládají, spíše se vlivem slunečního záření a vlnobytí vody rozlamují na malé stále tvrdé kousky, které jsou snadno zaměnitelné s potravou. Mnoho druhů ryb nasává do svého zažívacího traktu vodu s těmito miniaturními kousky, ty se usazují v jejich tkáních a následně končí na našem talíři... Proto mají smysl různé očistné akce a ekologické zásahy podél vodních toků, které vedou k likvidaci výrobků z umělých hmot, jež neukáznění spoluobčané pohazují nejen podél cest a vodních toků. Mými slovy se to nedá popsat tak dokonale, jak to udělali profesionální vědci a ekologové ve filmu.

Snad tento malý příspěvek pomůže těm, kdo si dosud nepřipouštěli uvědomit, že situace na naší planetě je opravdu blízko globální nevratné havárie. Zeměkouli máme jen jednu a nemůžeme se odstěhovat někam, kde by toto nebezpečí nehrozilo. Co s tím můžeme dělat?

Platí absolutní poučka, že nejlépe se zlikvidují odpady, které vůbec nevznikly. Ne, to není nesmysl, i když to na první pohled tak vypadá. I u nás v Prostějově už například vznikla prodejna „bez obalů“. A právě majitelka bezobalového obchodu, který nese název „Bez Obalu v srdci Hané“ paní Jitka Nadymáčková se ujala úvodního slova k filmu. Bylo nadmíru zajímavé a vhodně propojilo místo promítání s dalekým oceánem a problémy jak umenšit vznik zbytečných plastů a ulehčit přírodě i nám všem.

Plně se sice bez umělých hmot asi neobejdeme, ale můžeme mnohem lépe také třídit odpady. Určitě by rovněž pomohlo více poskytovat dotace na vývoj recyklačních technologií. A hlavně si myslím, že začít musí každý z nás u sebe. A to hned!       

Ing. Josef Dekastello

Foto: Mgr. Martina Štafová