NEDOMYŠLENÁ REVOLUCE Restrikce bez záchytných parkovišť přinesou jen další problémy

Od září nám začíná první díl sociálně-inženýrského seriálu s názvem Parkovací zóny v Olomouci. Myslím si, že se Olomoučan i motorizovaný návštěvník města má na co těšit. Ne že by nebylo třeba otázku parkování nijak řešit, ale třeba by to bylo lepší domyslet do všech důsledků a předejít problémům, které velmi pravděpodobně přijdou.

Jeden kolega ze současné, městu vládnoucí koalice vyjádřil veřejně přesvědčení, že očekává úbytek automobilů v širším centru a okrajových částech města. Asi ano, v širším centru města aut nejspíš ubyde. Ale jak? Vypaří se snad ta auta? Nebo je jejich majitelé rychle prodají? Ne. Zaparkují je tam, kam žádná ze zón nebude dosahovat. To, že vzniknou placené zóny C a D znamená jen to, že se odstavená auta posunou nejblíže za vnější hranice zóny D. Což bude horor.

Mám oproti leckterým zastáncům změny určitou komparativní výhodu v tom, kde bydlím. Na Horním Lánu vidím už při dnešních podmínkách klasickou ranní situaci – okolo sedmé sem každý den najedou desítky aut a stojí zde hlava nehlava až do konce pracovní doby, samozřejmě zdarma. Tak to platí dnes a nezmění se to k lepšímu ani zavedením Velké pakovací revoluce. A jestli možná změní, pozitivní to nebude; ten tlak na zaparkování bude totiž logicky ještě větší, protože v těch čtvrtích blíže centru, kde přespolní mohli parkovat auta doposud zdarma, začne od září platit povinnost platit parkovné.

Parkovací restrikce se prostě neměla spouštět bez současného budování záchytných parkovišť, která by eliminovala „odkládání” aut v okrajových částech. Centru to pomůže, ale na úkor okrajových čtvrtí, které jsou mimo všechny zóny.

Souhlasím s tím, že nějak se začít musí, ale než se vybudují záchytná parkoviště, což se v tomto volebním období jistojistě nestane, bude to na úkor okrajových částí města. Optimistické povídačky o tom, jak vybrané peníze skrze fond mobility v budoucnu pomohou řešení dopravy, jsou trapné báchorky pro děti. Jednak jsem zvědav na skutečné vyúčtování toho, co odvedli do erární kasy motoristé, a toho, co za jejich peníze radnice pro tyto motoristy udělala, a za druhé: vyhnat nejdřív auta z centra na okraj a teprve za X let pak na těch okrajích pro ně budovat záchytné parkovací kapacity, to je takové kocourkovské. Do té doby, než tam ta parkoviště postavíte, mají dělat lidé v Neředíně, Hejčíně, Pavlovičkách, na Bělidlech či třeba u nás na Horním Lánu co?

Dalo by se to řešit. Nabízí se možnost spolupráce se soukromými investory, kteří umí tyto parkovací kapacity za předem stanovených podmínek budovat mnohem rychleji než veřejná správa. Neslyšel jsem ale o tom, že by nějaké takové úvahy někdo vážně řešil. Spíš to celé působí dojmem, že se projekt parkovací revoluce musí spustit stůj co stůj, i když je zatím stále hrubě nedomyšlený.

A pro ty zelené sociální inženýry, kteří si mnou ruce a těší se, že nevybíravý tlak na motoristy povede k jejich postupnému přesedlání na koloběžky, mám vzkaz: Zkuste mít doma třeba dvě děti školního věku v různých sportovních kroužcích a oddílech nebo v hudebce a vozte je po Olomouci a okolí na koloběžce do těchto kroužků, případně se vydejte na pospas MHD. Vyzkoušejte to.

Martin Major, poslanec Parlamentu ČR